Žolíček - korela, která milovala život

zolicek
Žolinka, 20. 7. 2004 - 8. 8. 2009

Korelu lutino jsem od taťky dostala na dokrmení v červenci před pěti lety, když jsem se vrátila z tábora a zjistila jsem, že mi zemřel papoušek jiný, jehož jsem zachraňovala. Proto jsem se na nové mládě upnula, abych zahnala šílený smutek, který mě obestřel :-( . Korelku jsem pojmenovala Žolík. Na toto jméno přišla mamka, ona je na to vysloveně expert :-) . Pro dokreslení situace, jaký jsem byla do nového papouška blázen, je skutečnost, že jsem pro něj vyrobila rodný listZeleňák . Jedna věc na něm však byla špatně, jak jsem zjistila o pár let později. Nemělo smysl to však opravovat, neboť tak bych svoje dílo zničila :-) .

Žolík s o rok mladší korelo Kubou (též samice :-D )

Žolík s o rok mladší korelou Kubou (též samice :-D )

Žolík se narodila 20. července 2004, dokrmovat se nechala dobrovolně, brzy jsem injekční stříkačku vyměnila za lžičku a v obvyklé době začala korelka papkat sama. Pozorným čtenářům jistě neuniklo spojení “Žolík se narodila” - ano, je to tak. Myslela jsem, že půjde o samce, ale z papoucha se vyklubala samička. U korel lutino se pohlaví poznává velice těžce a pokud by Žolík nezačala předvádět “holčičí manýry”, dodnes bych netušila, kde je pravda Zeleňák.

Vilánek, tři roky stará korelka

Vilánek, tři roky stará korelka

Během dvou let přibyly Žolíkovi dvě společnice - Kuba a Vilda. Opět jsem čekala samce a zase se z nich vyklubaly samice Smích . Tyto dvě mi dokonce snášejí sem tam vajíčka (pochopitelně prázdná). Ačkoliv jsem Kubu s Vildou také dokrmovala, nejsou ochočení tak jako Žolík, ani vlastně nevím proč. Proto je letos dávám taťkovi do chovu, kde jim bude mnohem líp :-) .

napjatý Žolíček (komu by se líbilo focení v kleci :-D )

napjatý Žolíček (komu by se líbilo focení v kleci :-D )

Ze všeho nejraději měla Žolinka drbkání na hlavičce a pokud jsem přestala, klovla si do mě a hlavou mi drkala do prstů :-) . Pokud mi seděla na rameni, hrála si s náušnicí či řetízky a také mi “rvala” hlavičku pod brýle, aby mi mohla zobáčkem “obírat” oko Smích. Při psaní útočila na tužku, neměla sebemenší problém s ťapáním po klávesnici :-D . Byla prostě perfektní a milou společnicí a já jí milovala (a miluju vlastně pořád).

Žolinka, když byla zdravá

Žolinka, když byla zdravá

Bohužel toto léto byla naše vzájemná pohoda přerušena. Téměř ze dne na den vypadala Žolinka nemocně. Celý den posedávala, byla načepýřená. Návštěvu veterináře jsem odložila, neboť častokrát takto seděla a do dvou dnů byla opět v pořádku. Jenže tentokrát to bylo jiné :-( . Nasadila jsem heřmánkový čaj, nahřívala jsem jí. Ani to ale nepomohlo a do dalších pár dní se jí udělala u kloaky boulička. Měla jsem podezření na vajíčko, které jí nejde ven, a tak jsem na radu veterinářky nasadila prostředky, jež jí měly pomoci vejce “vyprdnout”. Když ani to nepomohlo, čekala mě návštěva kliniky. Až na potřetí se mi povedlo “vychytat” den, kdy byla přítomna specialistka na exoty. Lékařka korelce bouli prohmatala a seznámila mě se základními fakty. Rentgen by nic neukázal, protože boule je příliš měkká a tudíž by vše bylo zamlžené a případnou operaci by pro velikost nádoru korela nepřežila. Tak Žolík dostala antibiotika, lék na bolest a výživu, která se dávala do pítka a tak ji mohly mít všechny tři korelky :-) .

strašně moc mi, Žolíčku, chybíš

strašně moc mi, Žolíčku, chybíš

Ze začátku se lékům bránila, ale jakmile zjistila, že jí pomáhají, otevírala zobáček dobrovolně. Atb po necelém měsíci došla, zbyla jen výživa a lék na bolest. Bez atb se však Žolíkův stav zhoršoval. Co bylo platné, že po výživě krásně zmohutněla. Bojovala statečně, avšak nádor ji nakonec skolil. Dnes ráno na tom byla má milovaná korelka tak špatně, že bylo jasné, že tento den nepřežije…

korela lutino, jakou byla Žolička

korela lutino, jakou byla Žolička

Pochovala jsem ji na zahradě k našim pejskům Aidě a Bročkovi. Nyní je na lepším místě, kde ji nic netrápí a je snad šťastná. Jelikož věřím v reinkarnaci, jsem si jistá, že její duše si vysloužila nový krásný život, neboť ten si po takovém trápení zaslouží. Ať odpočívá v pokojiČtyřlístek.

Nikdy na tebe, Žolinko, nezapomenu!

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články
 

4 Comments

  1. Tvůj příběh o Žolonce mě velmi zaujal. Já měla též korelku- na začátku bubák asi po roce snesla vajíčko tak to byal bubinka. Jsou to 2 dny co umřela, průběh onemocnění vypadal na nachlazení, ta jsme ji nahřívaly lampou, pak se nám to nezdálo zašli jsme k veterináři a tam se udusila v čekárně. Veterinář konstatoval , že se nejspíš jednalo o nádor, který utlačoval srdce i plíce. Moc jsem ji milovala a miluji. Tvůj článek přesně popisuje ty věci, které i má korelka milovala..Byla tu s námi 6 let, ale obohatila nás na celý život….

  2. Ahoj, jsem ráda, že jsi napsala :) . Bubinky je mi moc líto - jak píšeš, také na tu svou neustále vzpomínám, moc mi chybí. Stejně jako Žolinka, i tvá korelka odešla velmi mladá, ale zážitky jsou nesmazatelné…

  3. taky se přidám… my měli necelý rok korelku… Žolíka, ale myslím, že to byla holčička, říkali jsme jí přesně jako ty :-) ale o víkendu nám uletěla :-( pořád věříme, že se k někomu na sídlišti přifařila a ještě se nám vrátí :-)

  4. ahoj, jak to dopadlo s korelkou? vrátila se k vám? :) nám Žolda taky jednou uletěla a naštěstí se vrátila. občas se k nám zatoulá jiný papoušek díky křiku ostatních ve voliérách :) držím palce, ať se tvůj Žolík vrátí v pořádku ;)

Leave a Reply

Comments are closed.