Řádky se čtou samy…

Je tomu dobře přes týden, co jsem dočetla knížku od Jamese Aldridgea - Spor o poníka. Slíbila jsem, že jakmile budu znalejší, povím vám, o čem tento ne příliš tlustý svazek vypráví.

Knížka je určena spíše dětským čtenářům, to přiznávám, ale přinesla mi odlehčení. Dílo se čte samo, svižně, zkrátka příjemná oddychovka od všedního stresu a od honění se za něčím. Ačkoliv je celý příběh psán jako vyprávění desetiletého chlapce, není to téměř znát. Hlavním hrdinou je stejně starý Scotty Pirie, syn skotských rodičů, kteří živoří daleko za městem na nehospodárné půdě. Aby mohl chodit do školy pravidelně, “dostane” poníka, s nímž de facto sroste. Jednoho dne však Taff, jak poníka pojmenuje, zmizí. Po pár dnech začne dcera bohatých rodičů, a také vlastníků rozsáhlé usedlosti, na které chovají divoké poníky, Josie Eyrová “trénovat” ponyho, na kterého volá Bo. Je jasné, kam celá záležitost směřuje, zvláště když uvážíte, jak se knížka jmenuje ;-) . Nebudu už dále pokračovat. Pokud vás zdánlivě jednoduchý příběh zaujal, rozhodně navštivte knihovnu :-) .

——–

Boris Starling - Vodka

b-starling

Od tohoto spisovatele jsem přečetla loni na podzim “Mesiáše“. Pokud máte silnější náturu a žaludek,vřele doporučuji. Je to úchvatné dílo, které se stalo bestsellerem a jedním z nejlepších thrillerů Fakt super .

Vodka” je považována také za bestseller a já se ani nedivím, poněvadž tímto titulem se honosí zatím všechny knížky, které Boris Starling vydal. Šestisetstránkové dílo (přesněji 603) uchvacuje jen svou obsáhlostí. Jeden si řekne: “Co tam všechno proboha může bejt?” Jen těžko nalézt odpověď, pokud nepřečtete slůvko po slůvku, řádek po řádce, odstavec po odstavci a stránku po stránce. Kvůli blížícímu se konci semestru jsem ve čtení pomalejší, proto se nenacházím ani na stránce č. 100. I přes tak malý počet přečtených listů potištěných černou barvou, jež je seskupená do latinky, jsem však pohlcená a nejraději bych se neodtrhla… Žel mi nic jiného nezbývá Pláč. No ale klid, nebo si ještě slzami pokapu klávesniciSmích.

Je na čase osvětlit obsah “Vodky” (a ten rozhodně není tekutý Vykřičník)…

Z přebalu knihy:

V Moskvě se změnilo úplně všechno – a zároveň se nezměnilo vůbec nic. Je mrazivý prosinec 1991 a po pádu komunismu vládne všeobecný chaos. Moskvané už uvykli nekonečným frontám a prázdným obchodům, ale nyní se musejí vyrovnat i s mocenským vakuem a brutální válkou gangů, které usilují o kontrolu nad městem. Když je za této situace nalezeno v řece Moskvě mrtvé dítě, nepřipoutá to žádnou větší pozornost. Vzápětí je nalezeno druhé. A třetí…


Naopak v centru pozornosti se ocitá moskevský lihovar Rudý říjen. Noví vládci Kremlu chystají demonstrativní privatizaci této vlajkové lodi ruské ekonomiky, a proto pozvou do Moskvy renomovanou americkou bankéřku Alici Lidellovou, která má na celý proces dohlédnout. Alice se s vervou pustí do práce, ale brzy zjistí, že ředitel továrny Lev se staví proti jejím plánům – a navíc je šéfem jednoho ze znesvářených moskevských gangů. Z nesnadného úkolu se stává úkol nesplnitelný…


Ani Lev nemá snadný život. Jeho úhlavní nepřítel mu přísahal pomstu – a nyní se zdá, že s tím zřejmě souvisí i vraždy dětí. Za těchto okolností je mu silně proti mysli, že se v samotném srdci jeho obchodního impéria pohybuje jakási naivní Američanka. Ale budou Lev a Alice nepřátelé, či spojenci? A až bouře pomine, kdo zůstane naživu?

—-

Nesmím opomenout, že slovo “vodka” se vám po pár stránkách vtiskne do paměti takovou silou, že budete mít chuť si jít jednu lahev okamžitě koupitZeleňák. Příjemné čtení…

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články
 

Leave a Reply

Comments are closed.