Archive for Leden 1st, 2010

Novoroční vzpomínka

Je to ostuda, ale úplně jsem zapomněla na jednu skvělou knížku, kterou jsem také během prosince přečetla. Jedná se o titul Proč je báječné být zvěrolékařem od veterináře Jana Herčíka. Jeho humorně, ale také vážně, laděné příběhy sepsala Alena Hrachovcová, která je zvěrolékařovou tchyní. Přikládám recenzi, která bohoužel na Vaší Literatuře nevyšla a ani nevyjde. Snad vám udělá radost alespoň na mém blogu - myslím, že na důležitosti tím neztratí :) .

Veterinářské radosti a strasti Jana Herčíka

hercik_zvire

Ačkoliv se na pultech knihkupectví objevil již druhý titul o zkušenostech veterinárního lékaře patřícího mezi nejuznávanější a nejznámější zvěrolékaře u nás, myslím, že stojí za to představit si úplně první publikaci s všemožnými příběhy, které se mnohdy zdají být až neuvěřitelně bizarní.

Jak říká sám Jan Herčík, byl veden k lásce vůči rozličným zvířatům již odmalička. Jak by také ne, když jeho otec byl zootechnikem. Svůj dětský sen, že se stane zvířecím doktorem, si vyplnil, ale nebylo jednoduché si zřídit ihned po studiu velkolepou ordinaci. Jak dlouhá a složitá cesta k založení moderní veterinární kliniky v Horoměřicích to vlastně byla, se taktéž dozvíte z knížky.

Než se začtete do první kapitoly z celkových sedmadvaceti, čeká na vás poděkování autora, které patří jeho přátelům, kolegům a dalším lidem, bez nichž by dílo nevzniklo. Poté už na čtenáře čekají skutečné příhody, které prožil nejen sám Jan Herčík, ale také jeho kamarádi z řad veterinárních lékařů. Dozvíme se například, jak to mají těžké ženy veterinářů a jak poznal tu současnou, s níž je velmi šťastný, kolik psů a proč považuje za osudové, z jakých důvodů se „fušoval” do řemesla lékařům lidí nebo také „Příběh velké orlí lásky”, který dokazuje, jak trpělivé dokážou být ženy zapálených sokolníků.

Mohu vám zaručit, že nad leckterým příběhem se od srdce zasmějete, jiný zase vyvolá jen mírný úšklebek. Bohužel stejně jako ve světě lidském, i v tom zvířecím se objevuje smrt, jež je nedílnou součástí života. Ve své ordinaci se s ní setkal každý veterinář a pan Herčík není výjimkou, proto se připravte i na smutné osudy.

Ovšem není smutný případ jako smutný případ. Mnohdy je k pláči nadutost člověka, který si nechá říkat „páníček” a svým jednáním zvířeti ublíží. Takový případ naleznete kupříkladu na jedné ze stránek kapitoly pojmenované Lékaři zvířat a lékaři lidí.

Zhruba ve třetí čtvrtině je přiložen výběr fotografií, které zachycují momenty z veterinární praxe autora a jeho přátel. Je nám také nabídnut pohled na medvídka mývala těsně před zákrokem, vyoperovaná vajíčka krajty či na huňatého medvěda, se kterým se pojí veselá historka, když se jej snažil Jan Herčík na přání cirkusáků vykastrovat.

Vyprávění zpracovala česká spisovatelka Alena Hrachovcová, jež je zároveň veterinářovou tchyní. Příběhy zachytila dle mého názoru brilantně. Knížka se čte příjemně, až máte pocit, že před vámi zkušený zvěrolékař skutečně sedí a se šálkem kávy v ruce na jednotlivé příhody vzpomíná s jakousi nostalgií. Připojené fotografie čtenáře osvěží a pomohu mu v ukojení své fantazie, jak horoměřická klinika MVDr. Jana Herčíka, CSc. vůbec vypadá zvenku a uvnitř. Za další velký klad této publikace také považuji skutečnost, že každý příběh si v sobě nese základní znalosti, které by měl znát každý majitel zvířecího společníka a kamaráda.

Dílo Proč je báječné být zvěrolékařem potěší všechny, kteří jsou milovníky živých tvorů, chtěli se sami stát lékaři zvířat nebo si prostě jen chtějí odpočinout od každodenního ruchu a pobavit se u humorně laděné knihy. Hlavně nezapomeňte, že i zvíře má duši - ostatně i o tomto tématu, jež vede k rozporuplným názorům, se Jan Herčík zmínil.