Archive for Srpen, 2009

Františkovy Lázně, místo kam jsem se vypravila po operaci slepého střeva

Ano, přiznávám se, při cestě do lázní mě provázely nejedny obavy. Jaké to tam bude? Bude se mi tam líbit? Jaká bude moje spolubydlící? Přežiju měsíc bez přítomnosti svého pejska? Nejen tyto otázky mě napadaly. Odpovědi jsem se mohla dozvědět 11. srpna 2009 na jediném místě - ve Františkových Lázní.

tak to je on - náš pokoj :D

tak to je on - náš pokoj :D

Sotva jsem našli správnou budovu a podařilo se nám zaparkovat, čekalo mě více informací na recepci hotelu Goethe. Lázeňský dům, nebo spíše ubytovací prostory :-D , se nachází pár metrů od Goetheho. Není nic překvapivého, že jsem obdržela pokoj ve 3. a zároveň posledním patře. Sice zde je výtah, ale hooodně starý, že se svým strachem z těchto „věcí”, do něj v životě sama nenastoupí. Přestože má spolubydlící již byla přítomna, místnost byla uzamčena a můj pohled tak spočinul na osamoceném kufru.

hygienický koutek

hygienický koutek

Nemělo smysl otálet s dalšími povinnostmi, jakými bylo vybalení si a navštívení sesterny. Se zadržováním slz jsem se tedy rozloučila s rodiči, kteří si naplánovali návštěvu hradu Loket a od té chvíle začal můj měsíc bez rodiny a dalších mně blízkých lidí.

Při ukládání svršků do velké skříně do pokoje vstoupila má spolubydlící, na první pohled fajn holka. S Lenkou (je až neuvěřitelné, že se jmenujeme stejně Fakt super) jsme si padly do noty a po vyprázdnění našich zavazadel jsme neváhaly a prošly se po okolí. Den jsme zakončily velmi dobrým pivečkem Pivo.

fontána (takové fotky se dělají úplně sami :-) )

fontána (takové fotky se dělají úplně sami :-) )

Nemá smysl, abych vám popisovala den za dnem. Toto je zkrátka úvod, jež nesmím opomenout. Postupně budou přibývat mé dojmy z různých akcích, jako je návštěva Aquafora, projížďka na zapůjčených kolech a třeba také popis jednotlivých procedur (ale rozhodně ne všech, to prostě nejde :-D ). Snad vás to navnadí a do Františkových Lázní se přijedete podívat jako výletníci či jako hosté ;-) .

 

Žolíček - korela, která milovala život

zolicek
Žolinka, 20. 7. 2004 - 8. 8. 2009

Korelu lutino jsem od taťky dostala na dokrmení v červenci před pěti lety, když jsem se vrátila z tábora a zjistila jsem, že mi zemřel papoušek jiný, jehož jsem zachraňovala. Proto jsem se na nové mládě upnula, abych zahnala šílený smutek, který mě obestřel :-( . Korelku jsem pojmenovala Žolík. Na toto jméno přišla mamka, ona je na to vysloveně expert :-) . Pro dokreslení situace, jaký jsem byla do nového papouška blázen, je skutečnost, že jsem pro něj vyrobila rodný listZeleňák . Jedna věc na něm však byla špatně, jak jsem zjistila o pár let později. Nemělo smysl to však opravovat, neboť tak bych svoje dílo zničila :-) .

Žolík s o rok mladší korelo Kubou (též samice :-D )

Žolík s o rok mladší korelou Kubou (též samice :-D )

Žolík se narodila 20. července 2004, dokrmovat se nechala dobrovolně, brzy jsem injekční stříkačku vyměnila za lžičku a v obvyklé době začala korelka papkat sama. Pozorným čtenářům jistě neuniklo spojení “Žolík se narodila” - ano, je to tak. Myslela jsem, že půjde o samce, ale z papoucha se vyklubala samička. U korel lutino se pohlaví poznává velice těžce a pokud by Žolík nezačala předvádět “holčičí manýry”, dodnes bych netušila, kde je pravda Zeleňák.

Vilánek, tři roky stará korelka

Vilánek, tři roky stará korelka

Během dvou let přibyly Žolíkovi dvě společnice - Kuba a Vilda. Opět jsem čekala samce a zase se z nich vyklubaly samice Smích . Tyto dvě mi dokonce snášejí sem tam vajíčka (pochopitelně prázdná). Ačkoliv jsem Kubu s Vildou také dokrmovala, nejsou ochočení tak jako Žolík, ani vlastně nevím proč. Proto je letos dávám taťkovi do chovu, kde jim bude mnohem líp :-) .

napjatý Žolíček (komu by se líbilo focení v kleci :-D )

napjatý Žolíček (komu by se líbilo focení v kleci :-D )

Ze všeho nejraději měla Žolinka drbkání na hlavičce a pokud jsem přestala, klovla si do mě a hlavou mi drkala do prstů :-) . Pokud mi seděla na rameni, hrála si s náušnicí či řetízky a také mi “rvala” hlavičku pod brýle, aby mi mohla zobáčkem “obírat” oko Smích. Při psaní útočila na tužku, neměla sebemenší problém s ťapáním po klávesnici :-D . Byla prostě perfektní a milou společnicí a já jí milovala (a miluju vlastně pořád).

Žolinka, když byla zdravá

Žolinka, když byla zdravá

Bohužel toto léto byla naše vzájemná pohoda přerušena. Téměř ze dne na den vypadala Žolinka nemocně. Celý den posedávala, byla načepýřená. Návštěvu veterináře jsem odložila, neboť častokrát takto seděla a do dvou dnů byla opět v pořádku. Jenže tentokrát to bylo jiné :-( . Nasadila jsem heřmánkový čaj, nahřívala jsem jí. Ani to ale nepomohlo a do dalších pár dní se jí udělala u kloaky boulička. Měla jsem podezření na vajíčko, které jí nejde ven, a tak jsem na radu veterinářky nasadila prostředky, jež jí měly pomoci vejce “vyprdnout”. Když ani to nepomohlo, čekala mě návštěva kliniky. Až na potřetí se mi povedlo “vychytat” den, kdy byla přítomna specialistka na exoty. Lékařka korelce bouli prohmatala a seznámila mě se základními fakty. Rentgen by nic neukázal, protože boule je příliš měkká a tudíž by vše bylo zamlžené a případnou operaci by pro velikost nádoru korela nepřežila. Tak Žolík dostala antibiotika, lék na bolest a výživu, která se dávala do pítka a tak ji mohly mít všechny tři korelky :-) .

strašně moc mi, Žolíčku, chybíš

strašně moc mi, Žolíčku, chybíš

Ze začátku se lékům bránila, ale jakmile zjistila, že jí pomáhají, otevírala zobáček dobrovolně. Atb po necelém měsíci došla, zbyla jen výživa a lék na bolest. Bez atb se však Žolíkův stav zhoršoval. Co bylo platné, že po výživě krásně zmohutněla. Bojovala statečně, avšak nádor ji nakonec skolil. Dnes ráno na tom byla má milovaná korelka tak špatně, že bylo jasné, že tento den nepřežije…

korela lutino, jakou byla Žolička

korela lutino, jakou byla Žolička

Pochovala jsem ji na zahradě k našim pejskům Aidě a Bročkovi. Nyní je na lepším místě, kde ji nic netrápí a je snad šťastná. Jelikož věřím v reinkarnaci, jsem si jistá, že její duše si vysloužila nový krásný život, neboť ten si po takovém trápení zaslouží. Ať odpočívá v pokojiČtyřlístek.

Nikdy na tebe, Žolinko, nezapomenu!

 

Píšu, píšeš, píšeme

Tato literární soutěž probíhá již od prvního července. Šanci zaslat svůj příspěvek máte do 30. září, proto pokud rádi píšete prózu, neváhejte a zkuste své štěstí ;-) . Zaslat můžete více než jednu povídku, nesmí však být publikována na jiných webech, což je dost důležitá podmínka.

lit-soutez

Soutěž má velmi pozitivní ohlas a konkurence se s každým dalším příběhem rozrůstá. Pokud si jednotlivé povídky pročtete a usadí se ve vás pocit, že nemáte šanci, není to pravda. Třeba zrovna vaše umění sepsat příběh porotu osloví Ano. Nezapomeňte, že probojovat se na přední příčky vám umožní originalita, které není nikdy dost.

soutez

Více informací, včetně podrobných pravidel a také seznamem zatím došlých povídek k přečtení naleznete zde ;-) . Přeji mnoho štěstí všem peropsavcůmČtyřlístek.

 

Hudba je život :-)

Je to až ostuda, že jsem od 25. dubna do dnešního dne tuto rubriku zanedbávala. Opravdu jsem tak dlouho “Krysaře” neposlouchala. Nahradila jsem jej za všemožné songy a i ty jsem později ze svého playlistu odstranila, aby na jejich místo “přišla” muzika, na níž jsem ujížděla dobře přes měsíc…

Daniel Landa - Nigredo

landa_nigredo

Poměrně nedávno vydané album Dana Landy je naprosto skvělá věc. Vlastně není písnička, která by se mi nelíbila. Každý si zde dozajista najde to své. Mně osobně nejvíce ze všech oslovil devátý song v pořadí - “Odplivnutí”. Je v něm tolik pravdy, až to bolí. Přesně vyjadřuje, jak někteří smýšlí a bezdůvodně kdekoho odsoudí. “Malá díra v hlavě” je písnička, kterou jsem z “Nigreda” slyšela jako první - tento track také Landovo nejnovější album prezentuje na tuzemských rádiích :-) .

Tady je malá ochutnávka z Nigreda :-) (od tohoto příspěvku nebude v rubrice “Hudba” ukázka nikdy chybět ;-) )

Odplivnutí

Malá díra v hlavě

Veselá písnička

Dan Landa však nebyl jediným interpretem, kterého jsem poslouchala. Po “Nigredu” jsem se nedokázala odtrhnout od skvělé muziky amerického zpěváka…

Billy Ray Cyrus

billy_ray_cyrus

Pokud vám něco říká příjmení Cyrus, pak je to správné, neboť Billy Ray je otcem stále slavnější Miley Cyrus (Hannah Montana). Tento americký country zpěvák není možné oblíbený mezi mládeží, přesto své fanoušky má a na umělecké scéně se pohybuje hezkou řádku let :-) . Jeho hudbu jsem objevila díky filmu Hannah Montana: The Movie, kde mě totálně uchvátil jeden song, jež nazpíval právě Billy Ray (viz. ukázka níže). Neváhala jsem a sehnala jsem si pár dalších alb a teda - úžasný, úžasný, úžasný Jéééé (to je možná až příliš bláznivý smajlík :-D ). Jakože country neposlouchám, tak toto mě opravdu dostalo. Hlas B. R. Cyruse je tak podmanivý, k tomu ona muzika… Mé uši se tetelí blahem Zeleňák. Myslím, že je načase přistoupit k ukázkám, podle nichž nejlépe poznáte, zda těmto tónům podlehnete či nikoliv :-) .

Back To Tennessee - to ona mě uchvátila natolik, že ji mám také jako vyzvánění :-)

Real Gone